Bílý vůz je zčásti polepen černou fólií, na níž z červených puntíků visí zelené provázky. Připravuje se test pomocí bavlnek. Válce v podlaze roztáčejí kola auta a obsluha tunelu spouští obří ventilátor. Kolem auta brzy citelně fouká a provázky se začínají třepotat.
„Sledováním pohybu bavlnek popíšeme proudění vzduchu u povrchu vozu,“ vysvětluje Jiří Novák, hlavní aerodynamik projektu Enyaq iV v Technickém vývoji Škoda Auto. Kola se při tomto testu, stejně jako při všech dalších, točí proto, že i jejich pohyb má vliv na proudění vzduchu okolo vozu.
A právě o co nejméně komplikované obtékání vzduchu kolem auta a jeho částí aerodynamikům jde. „Cílem je co nejnižší koeficient odporu cx. Jeho snížení znamená nižší spotřebu, u elektromobilu pak samozřejmě delší dojezd na jedno nabití,“ přibližuje Zdeněk Sloupenský, koordinátor vnější aerodynamiky vozů platformy MEB.
Vůz připravený na testování ve větrném tunelu
Tentokrát v tunelu univerzity ve Stuttgartu stojí předsériový Enyaq RS iV. Přibližně devět desetin práce věnované vývoji aerodynamiky se děje virtuálně pomocí počítačových simulací, s nimiž pomáhá supervýkonný počítač HPC, který Škoda Auto využívá. Přesto se aerodynamici s tímto vozem v reálu nepotkávají poprvé. V tunelu už byli s jeho vyfrézovanou maketou v měřítku 1:1 i funkčním prototypem. Virtuální simulace pomáhají pochopit, co se v proudění okolo vozu děje a proč. Měření v tunelu je završením celého vývoje a potvrzením vývojového procesu postaveného na výpočtech.